𝗧𝗪𝗢 𝗕𝗥𝗜𝗗𝗚𝗘𝗦 𝗛𝗨𝗡𝗧 𝗖𝗟𝗨𝗕, 𝗙𝗢𝗨𝗥 𝗛𝗨𝗡𝗧 𝗠𝗘𝗘𝗧 – 𝗔 𝗦𝗛𝗔𝗗𝗢𝗪 𝗢𝗙 𝗜𝗧𝗦 𝗙𝗢𝗥𝗠𝗘𝗥 𝗦𝗘𝗟𝗙
“It was fantastic to see at the meet a very courageous young local who, wrote a makeshift sign that said, “Tradition Does Not Make it OK”.”
Read more 👇🏽
www.huntsabs.org.uk/two-bridges-...
A zpeněžit!! Jen já blbec to OnlyRats založený furt nemám.
Společnost, která umožňuje apriorně beztrestnou existenci miliardářů, je přímo odpovědná za jejich zločiny.
Slovy Terryho Pratchetta: „Když jste měli dostatek peněz, pak jste prakticky nemohli spáchat zločin. Bohatí se vlastně dopouštěli jen takových malých zábavných hříšků.“
No jeje, jak tohle chápu! Sice shooting z chladné zbraně, ale člověk těch luků musí mít víc, šípy,... A jiné chladné zbraně! Šetření na meč? Ano! 😅
Taneční hodina, po který jsem odpadla jako to poslední trauma z ní!
Já mám totiž málo (asi tak 12, z toho 7 aktivních) koníčků! 😂
A navíc to bylo hrozně nihil vždycky.
Fantazie se mi opět rozjíždí a dokonce si už zase začínám pamatovat věci, šedá mlha odchází. Čas psát si zas něco do šuplíku? Mayybe. 2/2
Usínám a přichází Praha. Zase.
Špinavej chodník, na něm mastný skvrny a pach, co se drží u země.
A najednou na kámen začne tiše kapat krev. Velmi tmavá.
Takový moje normální obrazy při usínání. Včera jsem byla líná si to zapsat a třeba někdy rozvinout dál, myslela jsem, že zapomenu. Ale ne. 1/2
When you’re out for a fancy meal and suddenly wish beans on toast were on the menu - 15th century, BnF Latin 919, f. 41r
Ale budou bečet, jak jsme zlé. Trpí málo. Ano, málo! Zmrdi. (Pardon, ale tohle mě fakt neskutečně vytočí vždycky.)
Tuto instalaci jsem pojmenovala jako "Všechny moje vztahy s IT boys."
U poříčské elektrárny jsem vyrostla. Bylo moc fajn se do ní podívat jinak než jako urbexer. Opravená, sloužící k výstavám umění. Ten prostor je kouzelný podobně jako pardubické automatické mlýny.
EPO Trutnov
Jo, nemožnost svého koně je limitující. Ono koní naučených na luk je tady asi tak 20 a cizí to učit nemůžu/nemám zdroje. Já dost sleduju Tengriho z ČR, protože narozdíl od Kassaie do luků necpe sklolaminát, tak má plus. 😅
Vlastním s střílím jezdeckým. Občas střílím i z hřbetu, ale jen max v klusu, na cval si pořád netroufám. Respektive zkusila jsem a kvůli tomu divokému nepřenositelnému pocitu jsem zabrala v jezdectví a makám na tom!
To je tak super, být zase zpátky. Po víc jak půl roce, kdy mi kvůli životním okolnostem tenhle koníček nepřinášel radost už zase přináší. A s pochvalou trenérů, kdy jsem sice ztratila na síle (ono taky tahat 30 lbs luk je dost), ale vše ostatní zůstalo.
Na Vltavský už to nesmrdí? Nebo jsem tak dokonale asimilovaná?
Tak už i já.
Se sousedem máme vytvořenej rituál a máme k němu i svolávací znamení.
On večer v tichu vyjde na balkon, otevře tam plechovku, já slyším typické "tss", vycházím a začíná sousedská půlhodinka.
Jaj... 😅
Ještě mě teda napadá. S cizím jazykem obecně nemám problém a i tyhle zdroje jsem hledala. Spíš mě to zajímá v našem prostředí. Ať už společensky tak i zdravotnicky.
😂
Chilluješ doma na gauči, otočíš hlavu a tam tohle.
Mám všechno. 💚
Od tebe jo. A na Twitteru jsi mi tím před několika lety pomohla. 🫶 Protože jako jedna z mála se neodvoláváš na své diagnózy a nejsi stále v roli oběti.
(Ano, mám po krk lidí, kteří se za něco pořád jen schovávají, nálepkují a utíkají tím od zodpovědnosti. 😅)
Fakt doporučuju. Odtud se pak projít oběma parky přes řeku až k zámku, přes Přihrádek až do centra. Je to kousek a nenáročné.
Každý poslední pátek má galerie právě volné vstupy.
Já jsem prostě jen beznadějnej romantik.
Člověk: někdy, ale jen někdy
Příroda: vždycky, ale jen vždycky.
Čas se ještě naplní...
V rámci volného vstupu do Gočárovy galerie v automatických mlýnech.
Takhle máte nakupovat knihy! Ne vlítnout neosobně, bez citů a vztahů do nějakého řetězce.
Po více jak půl roce jsem se znovu objevila v oblíbeném knihkupectví. Knihkupec se ptal a hned hlásil, že ví, že poradit nepotřebuju a mám rozhled, ale že tohle by se mi mohlo líbit, že si vzpomněl.
Řevu. 🥹
Já vím.
A ono to je utrpení i pro nás. Mnohem radši bych byla, kdyby sovy mohli přijít až okolo oběda, spolupracovalo by mnohem se líp oběma. Takhle je polovina v polospánku a stojí to za vyliž.
Jako skřivan právě teď balím a zahajuju mód odpočinku, nedělání důležité práce a rozhodnutí.
S hrachem jí pomáhají kavky, svěřuje se krkavci a Jurášek je samozřejmě černej?
Můžu se zavřít doma a brečet, jaký mám traumátko z tanečních. Nebo se sebrat a po třech měsících ho napravit.
